Ročník 2014/15
Úspěšnost zimování včelstev po zimě 2014/15: Studie pokračuje

Druhý ročník monitoringu ztrát včelstev přinesl informace o zvýšených úhynech včelařů účastnících se této studie. Respondenti dotazníkového šetření zaznamenali úhyny ve výši 19,4 %. Předběžné výsledky monitoringu i porovnání s okolními státy zúčastněnými ve studii jsme přinesli v Moderním včelaři 4/2015. Nyní se zaměříme na podrobnější analýzu získaných dat o včelstvech a způsobech jejich ošetřování.


Studie se v letošním roce zúčastnilo celkem 973 včelařů ze všech krajů České republiky. Přestože se jedná dle dostupných statistik z Ústřední evidence chovatelů pouze o 1,7 % chovatelů, jde vzhledem ke způsobu provedení a zvolené mezinárodní metodice o jediný průzkum v České republice, který takto komplexně problematiku úhynů řeší a současně umožňuje srovnání výstupů na mezinárodní úrovni. Následující interpretace výsledků je založena na získaných datech, domníváme se, že je možné mnohé výstupy zobecnit pro obor včelařství v ČR.

Úhyny u různých skupin respondentů

Respondentům, kteří e-mail neuvedli, uhynulo 17,3 % (n=274) včelstev a u včelařů s uvedeným e-mailem činily ztráty 20,1 % (n=699), rozdíl však není statisticky významný. Přibližně čtvrtina respondentů tedy využila možnost vyplnit dotazník naprosto anonymně (neuvedli e-mail), zároveň ale vidíme, že nabídka anonymity nezkresluje výsledky. Dle rozdělení včelařů podle velikosti hospodářství (počtu včelstev) máme ve studii zapojeny více včelaře s větším počtem včelstev, zdrojem dat pro rozložení včelařské populace jsou veřejně dostupné údaje Českého svazu včelařů[1]. Průměrný počet včelstev na respondenta studie byl 20,3 (medián 11 včelstev), srovnání uvádí tab. 1. Je ke škodě, když mají včelaři s nízkým počtem včelstev pocit, že se nepatří, aby se do studie zapojili, jak nám někdy sami tvrdili. Dle informací kolegů ze zahraničí, se tento trend se táhne napříč všemi zapojenými státy. Je to snad tím, že se včelaři s malým počtem včelstev cítí nedůležití? V ČR jsou nejpočetnější skupinou včelařů, jejich zapojení v této studii je tedy důležité pro získání co nejpřesnějších výsledků.

Tab. 1: Zastoupení respondentů ve studii COLOSS a rozložení skupin včelařů podle velikosti hospodářství dle ČSV.


Přestože máme ve studii více zastoupeny větší včelaře především v kategorii 31-100 včelstev, úhyny mezi skupinami včelařů se statisticky nelišily, viz. graf 1. Často slýchané tvrzení, že menší včelaři se včelstvům věnují s větší péčí, a tudíž se setkávají s menšími úhyny, výsledky studie nepotvrzují. Rozdíly v úhynech nebyly zjištěny ani u včelařů, kteří včelaří na více včelnicích (1 až 4 včelnice) nebo včelaři, kteří mají včelnice vzdálené více než 15 km.

Graf. 1: Ztráty včelstev včelařů rozdělených podle velikosti hospodářství, n-počet respondentů.

Včelstva uhynulá a včelstva s problematickými matkami

V dotazníku jsme rozlišovali dvě možnosti ztrát včelstev:

  • uhynulá, tedy úly bez včel, jen s malou skupinkou včel neschopnou dále přežít nebo s mrtvolkami uvnitř či vně úlu;
  • včelstva, u nichž došlo ke ztrátě nebo poškození matky (nekladoucí, trubcokladá, uhynulá), kvůli čemuž bylo potřeba toto včelstvo utratit nebo spojit s jiným. Pro zjednodušení, je v textu budeme označovat jako "bezmatečná".

Graf 2 uvádí zastoupení včelstev uhynulých a bezmatečných napříč kraji ČR. Vidíme, že ze ztracených včelstev bylo 2,7 % bezmatečných (medián) a 16,6 % uhynulých (medián). Proměnlivost výskytu uhynulých včelstev v krajích ČR výrazně kolísá ve srovnání se včelstvy bezmatečnými (F-test pro rozptyl, p<0,001). Na rozsáhlost ztrát včelstev má vliv mnoho faktorů, vliv nekvalitních matek (trubcokladých, nekladoucích či ztracených) je však víceméně konstantní. Ze ztracených včelstev, zahrnutých ve studii bylo 3336 uhynulých a 504 bezmatečných, celkově bylo ztraceno 3840 včelstev.

Graf 2: Rozdělení ztracených včelstev na uhynulá a bezmatečná napříč kraji ČR.

Vyhodnocovali jsme pozorované symptomy uhynulých včelstev, jak je uváděli respondenti. V grafu 3 je vidět, že ve velké míře byly nalezeny úly bez mrtvolek před úly nebo včelstva uhynulá s přítomnými zásobami a mrtvolkami. Oproti roku 2013/14 vzrostl výskyt včelstev s mrtvolkami i zásobami v úlech z 9 % (n=62) na 35,9 % v roce 2014/15. Musíme přiznat, že otázka o malém výskytu mrtvolek před úlem nebyla položena správně, protože cílila i na včelstva "vytracená" - prázdné úly. Zda ji tak včelaři pochopili, bohužel nevíme, nicméně i výskyt uhynulých včelstev bez mrtvolek může napovídat příčiny úhynů. Těmi může být právě varroóza nebo virózy, které často vedou k totální ztrátě včel z úlu nebo úhynu kolabujících včel přímo v úle, ačkoliv mají dostatek zásob.

Graf 3: Symptomy uhynulých včelstev poukazují na varroózu jako možnou příčinu úhynů, n=počet uhynulých včelstev s uvedenými příznaky.

Pozorování symptomů uhynulých včelstev můžeme považovat za jakési "ohledání místa činu", které přináší prvotní a nejzákladnější informace o případu. Díky znalosti "místa činu", se pak můžeme blíže zaměřit na další analýzu rizikových faktorů. Znalost symptomů uhynulých včelstev je tedy významnou pomocí při zjišťování příčiny úhynu. Včelstvo je sice již ztraceno, avšak můžeme získat poučení do budoucna.

Výměny matek zvýšily úspěšnost zimování

V druhém ročníku studie se projevil význam výměny matek. Ukázalo se, že včelaři, kteří vyměnili původní matku za mladou matku spářenou v sezóně 2014 ve více než 25 % včelstev, měli výrazně nižší riziko ztrát včelstev. Tento trend není pozorovatelný v pilotním ročníku studie, kdy byly úhyny nízké. Je tedy možné, že v problémových letech mohou mít výměny vliv na rozsáhlost úhynů. Může to být způsobeno vitalitou mladé matky, ale i přestávkou v plodování, která výměny matek provází. Pokud tedy včelař uvažuje nad výměnou matky a dosud se nerozhodl, lze mu nejspíše výměnu doporučit.

Graf 4: Porovnání významu výměny matek na pravděpodobnost úhynu. Příklad interpretace: včelaři, kteří vyměnili v 0 - 25% matek v sezóně 2014/15 mají pravděpodobnost úhynů včelstev 37 %, naopak výměnou 26 - 50 % matek v chovu klesla pravděpodobnost úhynu na 17 %.

Včelaři subjektivně hodnotili problémy s mladými matkami spářenými v roce 2014 ve srovnání s lety předchozími, např. matky se nevracely ze snubních letů, včely je zakrátko vyměnily nebo byly trubcokladé. Ačkoliv jde o velice subjektivní pozorování, lze si všimnout, že včelaři, kteří uvedli, že s mladými matkami měli větší problémy než v jiných letech, mají i větší pravděpodobnost úhynů v porovnání s těmi, kteří problémy pozorovali "normálně" nebo dokonce "méně". Téměř polovina respondentů nepozorovala zvýšené problémy s mladými matkami, skoro třetina respondentů toto nesledovala, což může souviset i s tím, že matky prostě sami nechovají. Uvidíme tedy v dalších letech, jak budou vyvíjet trendy s vlivem výměn matek na úspěšnost zimování i subjektivní hodnocení jejich kvality v dané sezóně.

Graf 5: V porovnání s jinými lety, pozoroval/a jste problémy s mladými matkami v roce 2014? Problémy s mladými matkami mělo jen 15 % respondentů, n=počet respondentů, k= zastoupení odpovědí (%).

Problematika pokálených včelstev

Z odpovědí na otázku: "Jak přezimovala podle Vašeho srovnání včelstva s mladými matkami (spářené 2014) v porovnání se včelstvy se starými matkami" plyne, že v sezóně 2014/15 přezimovala z 68 % včelstva s mladými matkami lépe nebo alespoň stejně jako v minulých letech (n=651, počet respondentů), avšak 74 respondentů uvedlo, že včelstva s mladými matkami přezimovala hůře a tito včelaři měli i statisticky větší pravděpodobnost úhynů (30 %). Současně většina včelařů pozorovala menší nebo žádné problémy s mladými matkami. Oba výsledky tedy vedou k tomu, že obměna matek je důležitá pro zvýšení úspěšnosti zimování.

Kvalitu matek ovlivňuje mnoho faktorů. Jedním z významných může být přítomnost nosematózy v chovu. V souvislosti s touto chorobou jsme se respondentů ptali na výskyt pokálených včelstev. Včelaři, kteří uvedli horší přezimování včelstev s mladými matkami, uváděli i větší výskyt pokálených včelstev ve svém chovu (Graf 6). Včelstvo se může pokálet na jaře před samotným kolapsem a nosematóza nemusí být vůbec na vině, nebo právě nosematóza vyskytnuvší se v chovu během léta mohla oslabit nebo poškodit mladou matku před zimováním. To však nepotvrzuje výsledek srovnání četnosti problémů s mladými matkami v sezóně 2014 a množství výskytu pokálených včelstev na jaře 2015. Patrně se včelstvo pokálelo až na jaře v důsledku špatného zimování nebo se případný vliv nosematózy projevil až na jaře.

Graf 6: Hodnocení úspěšnosti zimování včelstev s mladými matkami (barevné sloupce) v souvislosti s množství pokálených přeživších včelstev v chovu na jaře 2015 (osa x), n=počet respondentů, odpověď "nevím" (n=198) jsme do grafu nevynášeli.

Ze zaslaných odpovědí můžeme také odhadnout, v jaké míře se mezi respondenty vyskytovala přeživší pokálená včelstva. Se zvyšujícím se počtem pokálených včelstev u respondenta roste i riziko úhynů, což se projevilo právě v sezóně 2014/15. Výsledek může poukazovat na vliv nosematózy, kvalitu krmiva nebo vliv špatných klimatických podmínek, které zabránily včelám vykálet se mimo prostor úlu.

Graf 7: S větším výskytem pokálených včelstev v chovu roste i pravděpodobnost ztrát. Při porovnání dvou ročníků vidíme i nárůst výskytu trávicích problémů u přeživších včelstev (osa x), n=počet respondentů, k=podíl z celkového počtu respondentů (%).

Analýza dalších sledovaných rizikových faktorů

Vliv množství obměněného díla se neukázal jako statisticky významný. Můžeme však potvrdit, že většina respondentů studie obměňuje více než 31 % díla, pouze 46 včelařů uvedlo, že dílo neobměňuje.

Na základě uvedeného PSČ včelaře jsme byli schopni dohledat GPS polohu a zakreslit jeho stanoviště do mapy. Díky GPS souřadnicím můžeme dopočítat i nadmořskou výšku a sledovat její vliv na riziko úhynů. Jelikož se v mnoha případech jedná o velmi hrubý přenos dat (PSČ obce v horských oblastech často zahrnuje jak stanovitě v údolí, tak i ve vyšších polohách na kopcích), rozdělení do intervalů podle nadmořské výšky je velmi hrubé (jeden interval cca 300 výškových metrů). I tak lze sledovat zajímavé údaje. Včelaři mající více stanovišť mohou včelařit v různých nadmořských výškách, to může zkreslovat výsledek. Proto jsme výpočet ztrát provedli pouze u včelařů včelařících jen na jedné včelnici, vliv nadmořské výšky se neprojevil jako statisticky významný. Včelnice v polohách 601 - 900 m n. m. neměly statisticky nižší riziko úhynů, ačkoliv se ukazuje trend nižních ztrát ve vyšší nadmořské výšce, v této kategorii však máme pouze 21 včelařů z celkových 622 včelařů s jen jednou včelnici, tj. 64 % respondentů studie. Na druhou stranu v této nadmořské výšce nevčelaří mnoho včelařů, takže i koncentrace včelstev je nižší, což může hrát důležitou roli. Na vliv nadmořské výšky se zaměříme i v dalších letech.

Při analýze vlivu snůšky na riziko ztrát včelstev jsme možný vliv zjistili pouze u kukuřice. Významnou snůšku z kukuřice uvedlo 117 včelařů s vypočítanou pravděpodobností úhynů 24 %, naproti tomu včelaři, kteří snůšku z kukuřice nemají (446 respondentů) mají riziko úhynů jen 16 %, rozdíl je statisticky významný. Kupodivu se vliv neprokázal u snůšky melecitózy ani medovice.

Ošetřování a monitoring varroózy

Velkým problémem posledních několika let je rychlý rozvoj varroózy a s tím související oslabení nebo rovnou úhynu včelstev. Kleštík včelí (Varroa destructor) je nositelem viru deformovaných křídel (DWV), jehož příznaky popisuje samotný název viru. Všímání si deformity křídel je velmi důležitým indikátorem akutní varroózy, proto jsme se v dotazníku ptali na to, zda a v jaké míře deformitu křídel u svých včel včelaři pozorovali. Včelaři, kteří si na svých včelách nevšimli poškozených křídel, měli statisticky nižší úhyny, než včelaři, kteří deformitu křídel pozorovali jen málo nebo nevěděli (graf 9). Můžeme se proto domnívat, že jejich ztráty buď nezpůsobila jen varroóza, nebo k její gradaci došlo až někdy koncem sezóny před tím, než se stačila deformita křídel rozvinout. Rozvinutí deformity křídel, resp. DWV, má dle očekávání vliv na úspěšnost přezimování včelstev (skupina hodně), ve sledování zdravotního stavu a patologických změn na tělech včel je nutno intenzivně vzdělávat včelaře.

Graf 8: Pozoroval/a jste včely s poškozenými/deformovanými křídly ve Vašich včelstvech? n=počet respondentů

V ČR se povinně ošetřuje proti varroóze během podzimního období a v některých regionech bývá nařízeno i letní ošetření (Gabon). Popularitu, která mnohdy vychází z nutnosti, získávají i přípravky na bázi organických kyselin, thymolu nebo se testují různá biotechnologická opatření proti varroóze. Jednotlivá ošetření, která byla provedena respondenty studie, jsou uvedeny v grafu 9.

Graf 9: Kontrola a léčba varroózy mezi respondenty studie.

Celkově 85,4 % respondentů provádí podzimní fumigaci nebo ošetření aerosolem. Někteří respondenti studie uvedli (n=66), že nepoužívají léčiva na syntetické bázi. Zajímavé je, že tito včelaři, kteří tlumí varroózu výhradně přípravky na přírodní bázi mají úhyny statisticky stejné jako včelaři používající syntetická léčiva.

Graf 10: Srovnání ztrát včelstev u respondentů, kteří provedli danou léčbu v období června až září 2014 bez ohledu na léčbu použitou na podzim nebo na jaře. Aplikace přípravků s dlouhodobým účinkem snížila zimní ztráty, n= počet respondentů.

Použití kyseliny mravenčí (KM) od června do září nevedlo ke snížení ztrát včelstev. Ačkoliv se z grafu může zdát, že aplikace dlouhodobých odpařovačů KM vede k vyšším ztrátám, tak rozdíl v použití výhradně dlouhodobých nebo krátkodobých odpařovačů KM není statisticky významný. Zajímavým výsledkem je však míra zimních ztrát po použití přípravků na bázi thymolu nebo Gabonu (zahrnuje Gabon PA i Gabon PF90), případně Gabonu a dlouhodobých odpařovačů KM. Gabon i přípravky s thymolem se používají po vytočení medu, který je většinou v ČR vytočen do konce července nebo během první poloviny srpna. Jde o přípravky s dlouhodobým účinkem, jejichž účinnost nekolísá tak výrazně, jako v případě odpařovačů KM. Intenzita odparu a tím pádem i účinnost KM závisí na mnoha podmínkách, jako je vlhkost, teplota, prostor úlu, síla včelstva a další. Dlouhodobé přípravky proti varroóze, které mají víceméně konstantní účinnost po celou dobu aplikace, mohou mít významný vliv na eliminaci reinvazí kleštíka včelího ze silně napadených a mnohdy vylupovaných včelstev do silných a zdravých včelstev. Zatímco aplikace KM je výhodná pro snížení populace kleštíka ve včelstvu před jeho exponenciální fází množení (začátek léta), pozdní aplikace dlouhodobých přípravků v době loupeží a reinvazí může mít významný vliv na úspěšnost přezimování včelstev a šíření varroózy. V tu dobu si totiž včelstva přinesou velké počty roztočů z kolabujících včelstev.

Během podzimního období se rozšiřuje používání kyseliny šťavelové aplikované v roztoku nebo sublimačně. Včelaři léčící na podzim kyselinou šťavelovou (bez ohledu na aplikaci) nebo klasickou fumigací a aerosolem mají srovnatelné ztráty. Oba způsoby léčby se tedy jeví jako rovnocenné, závěr je však nutno ověřit na větším počtu včelařů ve více ročnících studie. Kyselinou šťavelovou na podzim totiž včelstva ošetřovalo jen 45 respondentů.

V časném létě se používají trubčí plásty jako lapače kleštíka včelího. Analyzovali jsme, zda se liší pravděpodobnost rizika ztrát včelstev mezi skupinou včelařů, která trubčinu odstraňuje (20,6 % ztrát, n=658) a včelaři, kteří trubčinu odstraňují (17,3 % ztrát, n=315). Rozdíly mezi těmito skupinami včelařů nejsou statisticky významné, projevuje se však trend klesajícího rizika úhynu se vzrůstajícím počtem měsíců, v nichž byla trubčina odstraněna. Zajímavé je srovnání údajů o způsobech ošetřování proti varoóze a mírou zimních úhynů na evropské úrovni. Sjednocená metodika toto porovnání umožňuje a mezinárodní tým připravuje podrobnější výstupy.

Zaostřeno na Moravskoslezský kraj

Moravskoslezský kraj (MS kraj) měl ve srovnání s ostatními kraji ČR výrazně vyšší úhyny. Obecně se předpokládá, že za zvýšenými úhyny v tomto kraji je odpovědná právě varroóza a s ní doprovodné infekce. Ze studie sice nezjistíme přesnou příčinu úhynů, můžeme se však zaměřit na způsoby ošetřování včelstev proti varroóze od dubna 2014 do dubna 2015, kdy právě mohlo docházet k rozsáhlým loupežím. Ve srovnání s ostatními respondenty v ČR (n=857) více účastníků studie z MS kraje (n=116) provádělo monitoring, aplikovalo dlouhodobé i krátkodobé odpařovače KM a dokonce i více z nich pokapalo včely roztokem kyseliny šťavelové. Naopak ve srovnání s ČR použilo Gabon v MS kraji méně respondentů studie. Právě použití nebo nepoužití dlouhodobého léčiva v době po vytočení medu mohlo být významné pro rozsáhlost úhynů. Účastníci studie z MS kraje pak také uváděli vyšší výskyt pokálených přezimovaných včelstev než je v celé ČR (15,7 % v MS kraji, resp. 8,4 % respondentů v ČR).

Graf 11: Srovnání ošetření proti varroóze mezi včelaři v ČR a Moravskoslezském kraji. Nižší míra užití dlouhodobých léčiv (Gabon) po vytočení medu může být mít významný vliv na riziko ztrát včelstev, n=počet respondentů.

Objevují se souvislosti a další možnosti výzkumu

Máme za sebou druhý ročník studie, kde se ukázaly možné souvislosti zootechnických zásahů a potenciálního vlivu na ztráty včelstev. Výměny matek se projevily být významné v tomto extrémním roce, důvod proč tomu tak je, je k další diskusi i výzkumu. Rozhoduje o úspěšnosti přezimování stáří matky, nebo spíše nucená plodová pauza při její výměně? Ukázaly se i rozdíly při různém ošetření včelstev proti varroóze, kdy spíše dlouhodobé aplikace účinných látek mají nezanedbatelný vliv na snižování intenzity varroózy. Na základě letošních výsledků sice nelze jednoznačně doporučit dané léčivo nebo ošetření, průzkum však přináší důležitý poznatek do praxe a tím jsou rizika loupeží a šíření varroózy v pozdním létě, kdy dochází k rozsáhlým loupežím a tím i migracím roztočů. Ohroženi mohou být paradoxně více včelaři, kteří snižují intenzitu varroózy preventivními zásahy před medobraním nebo krátce po něm. S dobrým úmyslem snížili intenzitu varroózy u svých včelstev, nově přinesení roztoči z kolabujících včelstev v okolí však mohli způsobit kolapsy i u nich. V dalším ročníku se pokusíme zapracovat i otázku mířící monitoring loupeží a reinvazí. Projekt monitoringu úspěšnosti zimování včelstev se nezaměřuje jen na varroózu, ukazuje se, že díky studii bychom mohli získávat i epidemiologická data týkající se potenciálního výskytu nosematózy. Klíčem k dalšímu rozvoji projektu je zapojení ještě většího počtu včelařů do monitoringu.

Poděkování

Děkujeme všem, kteří nám v letošním roce pomohli, v neposlední řadě programu česko-rakouské spolupráce AKTION za finanční podporu (projekt 71p6).